Slupka

Představte si 16letého kluka – typického teenagera, který ví všechno nejlíp (nebo alespoň líp než dospělí). Jednou večer takhle jede na kole z hokejového tréninku. Najednou si všimne, že naproti němu jede rodinka z cyklovýletu. Otec rodiny mu věnuje více pozornosti, než se teenagerovi zdá za vhodné. Kluk už chce vykřiknout „Co čumíš?!“, když dospělý muž zavolá jako první: „Vzadu jsou policajti!“. Kluk samozřejmě jede na kole bez zapnutých světel. Napraví chybu a jede překvapeně dál. Od té chvíle ví pořád všechno líp než ostatní, ale zároveň mu dojde, že lidé okolo nemusí být vždy proti němu. Tím klukem jsem kdysi byl já. Byla to pro mě skvělá životní lekce, ze které dodnes čerpám.

Někdy stačí malá změna ve scénáři, a následky jsou obrovské. Následují dva scénáře stejného příběhu. Jeden z nich se s malými změnami nedávno odehrál v mém okolí. Bohužel v té horší variantě.

* * *

Scénář č. 1

* * *

Ladislavovi je 20 let. Studuje na vysoké a na víkendy jezdí domů do maloměsta. Jednou při návratu domů ho rodina přemlouvá k návštěvě shromáždění letničních evangelíků. Láďovi se nechce, na nábožensky založené lidi má jako člověk z moderní ateistické společnosti vlastní názor. Také ale nechce dělat zbytečné rozpory, proto kývne.

Pastor evangelíků má zajímavý proslov, který Láďu zaujme:

„Každý člověk je přirozeně dobrý. To je to, čemu věříme. Ano, i ti, kteří jsou vám protivní, ztratili se v životě, berou drogy nebo dokonce páchají zločiny, jsou přirozeně dobří.

Je mi jasné, že to je proti názoru většinové 'slušné společnosti'. Řekněme si tedy, proč to tak je.

Představte si před sebou člověka, který je vám nepříjemný, například kvůli své aroganci. A teď si představte, že musíte s tímto člověkem strávit delší čas na opuštěném ostrově, kde jsou takové podmínky, že přežít můžete pouze díky vzájemné spolupráci. Den po dni si tedy pomáháte. Na začátku to děláte jen ze zištných důvodů, chcete přece přežít. Při některých činnostech dobře vzájemně vycházíte, při jiných byste toho člověka nejraději utopili v moři.

Jak čas dále ubíhá, krátíte si hodiny vzájemným poznáváním se. Jeden ve druhém čtete jak v otevřené knize a seznamujete se s životním příběhem jiného člověka. Jako dítěti se mu rozvedli rodiče, jeho matka si našla přítele, který byl od rána do večera v práci. Na výchovu nebyl čas, matka se věnovala oblíbenějšímu synovi, tak se dítě vychovávalo samo. A chytlo se špatných lidí. Po mnoha sériích špatných zkušeností si to nakonec odneslo 'jen' naučenou arogancí a povrchním chováním.

Najednou zjišťujete, že kdybyste sami byli v roli daného člověka, možná byste sami byli ještě horší. Po společně stráveném čase jste poznali jeho příběh. Máte k němu vztah. Jeho dřívější nepříjemné chování vám nyní připadá jako maličkost, protože víte, že je sice tak naučen, ale pod tou slupkou je fajn člověk.

Na každého z nás se totiž během života nakupí spousta nejrůznějších vrstev. Okolní lidé nebo už i televize nám dává vzory, jak se chovat. A tak i lidé, kteří by jinak byli ve společnosti známí jako ti nejhodnější, upadnou do marastu a často udělají krok vedle, který je všem zprotiví.

Co si z toho vzít? Nikdy neznáte příběh druhého člověka. Proto se ho snažte pochopit předtím, než uděláte unáhlený krok. Možná to není ani tak praktické, ale když při řešení sporů s druhými lidmi víte, že tam někde uvnitř jsou dobří a možná mají jen špatné období, přinese vám to klid. Předejdete dalším problémům, k nimž by vedla unáhlená reakce.“

Když Láďa odfiltroval veškeré náboženské věci okolo, odnesl si z dnešního večera cenný poznatek o mezilidských vztazích. Protože se svou vznětlivou povahou někdy zbytečně přilíval do ohně při různých konfliktech, rozhodl se nové vědomosti použít v běžném životě.

Ten samý večer se Láďa šel pobavit na diskotéku s přáteli. Šel také se svou přítelkyní. U baru uviděl jejího bývalého přítele, se kterým příliš dobře nevycházel. Opět se dostali do roztržky, jež vyvrcholila tím, že bývalý kluk Láďovi přítelkyně na celý bar vyřvával nepříliš lichotivá označení na Láďovu adresu.

Láďa si vzpomněl na večerní lekci od pastora.V rychlosti si uvědomil, že holku tomu klukovi v podstatě přebral. Společněj jej podvedli v době, která pro dotyčného nebyla snadná. Se svou současnou holkou dobře věděli, že pro vlastní pobavení někomu způsobí bolest. Chápal ho. V jeho situaci by se nejspíš choval stejně. Později si to možná vyříkají. To mu teď prolétlo hlavou, prohlásil, že tohle mu za to nestojí, pro přihlížející byl dost možná za zbabělce a opustil diskotéku.

* * *

Scénář č. 2

* * *

Ladislavovi je 20 let. Studuje na vysoké a na víkendy jezdí domů do maloměsta. Jednou při návratu domů ho rodina přemlouvá k návštěvě shromáždění letničních evangelíků. Láďovi se nechce, na nábožensky založené lidi má jako člověk z moderní ateistické společnosti vlastní názor. Jelikož na něj matka zvýšila hlas, prohlásil, že na sebe nenechá řvát kvůli takové kravině, odešel do svého pokoje a zabouchl za sebou dveře.

Se špatnou náladou hledal rozptýlení. Domluvil se s kamarády a vyrazil do města. V jedné hospodě uviděl bývalého kluka své přítelkyně.

Přiopilý a poháněný problémy ve škole i při komunikaci s rodiči k němu vyrazil. Jeho protějšek měl okolo sebe svou partu kamarádů. Když uviděl Láďu, už bylo jasné, k čemu se schyluje.

Rvačka ale skončila jinak, než oba zamýšleli. Úder holou pěstí na spánek, po kterém zraněný ještě upadne na stůl není jen tak. Následky si nesou oba.

* * *

Horší scénář se před časem stal v mém blízkém okolí. Dva kluci – jinak „pohodáři“ –, se kterými ostatní mají skvělé vztahy, si zbytečně nesou špatnou zkušenost. Může se to ale stát každému z nás. Těm „lepším“ i těm s horší slupkou.